Jeden z mnoha důvodů, proč rád používám myšlenkové mapy je fakt, že jsou přesným vyjádřením skutečnosti – mapa faktů. Mnohdy nám totiž emoce, pocity, naše citová zainteresovanost na problému nedovoluje vidět problém v celé šíři, ve skutečném světle. Myšlenkové mapy mi v tomto významně pomáhají.
Popis tohoto aspektu myšlenkových map není nijak složitý ani objevný. Prostě naše emoce, pocity a citová zainteresovanost ovlivňuje naše rozhodovací procesy, a tím i chápání problému. Nad problémem přemýšlíme, rozebíráme jej ze všech stran, ale neustále nám do něj vstupují nejrůznější scénáře, které si představujeme a přehráváme. Svůj vliv mohou mít i silné emoce jako je strach, vztek nebo třeba lítost či něco jiného. Tím pádem často to skutečně podstatné a důležité bývá umlčeno a zasunuto do pozadí. Sebekázeň u silných emocí mnohdy také moc nepomáhá. Pak je dobré si přivolat na pomoc myšlenkové mapy. Zapište – zakreslete fakta. Prostá fakta, jejich vazby, vztahy, souvislosti. Při kreslení mapy totiž musíte exaktně zařadit a popsat každou samostatnou větev mapy. Nemůže být tak trochu nalevo nahoře a tak trochu napravo dole. Prostě je tam a tam. Zcela jistě bude kreslení mapy vašeho problému obtížné a zcela jistě budete mít pochybnosti. A s největší pravděpodobností budete neustále měnit a předělávat. A právě to Vás donutí se zamyslet, kam přesně problém zařadíte a jak jej popíšete. A v tom vám emoce nepomohou, takže dříve či později, pokud to nevzdáte, se k nějakému závěru doberete. Netvrdím, že musí být správný. Ale v danou chvíli je jakýkoliv závěr lepší, než bezcílné neproduktivní citové těkání sem a tam. Proto také doporučuji se k takovéto mapě s odstupem vrátit a přehodnotit její podobu, závěry. Budete překvapeni, k čemu dospějete. Vyzkoušejte to a podělte se o svoje postřehy.
Hodně trpělivosti při tvorbě myšlenkové mapy v emoční bouři.
Mgr. Miloslav Hubatka