Je důležité, v jakém duševním rozpoložení tvoříme myšlenkové mapy?
Na svých školeních velkou část času věnuji analýze problémů. Jde jednak o velmi žádanou část a jednak jde o část i velmi důležitou, ba zásadní. Zajímají se o ni nejen firmy, ale v poslední době i jednotlivé osoby. Cílení tohoto důležitého bloku je potom jak do pracovního světa, tak i do soukromé oblasti. Do rodiny, osobního rozvoje. A v poslední době stále více do rodinného života, zejména do výchovy a rozvoje dětí.
Využití myšlenkových map při analýze problému se nabízí hned z několika důvodů. Jedním z nich je právě ideální schopnost vidět dílčí části i celek v jednom vyobrazení, tedy vnímat souvislosti i odlišnosti naráz. To pomáhá vyvozovat optimální závěry. Pomocí myšlenkové mapy tak dosáhnu rozpadu problému na dílčí části. To je první fáze : Analýza problému. Pro snazší realizaci této zásadní části nabízím 4 hlavní oblasti, které nám mohou pomoci tuto fázi udělat opravdu správně. Pomoci si můžeme i návodnými otázkami, které nás nutí opravdu odlišit a posoudit merito věci. Pokud první fázi, tedy analýzu problému, uděláme správně, postoupíme k další části : Rozlišení příčiny a následku. Fáze neméně důležitá a fáze, kde se nejvíce chybuje. Někdy bývá těžké odlišit příčinu a následek. I když se zdá být tato fáze triviální, tak je nutné říci, že u některých druhů problémů bývá rozlišení skutečně nelehké. Chyba nás potom vede k nesprávným závěrům a tedy i nesprávnému řešení. Jednoduše se vydáme po nesprávné cestě a místo optimálního řešení dostáváme často jen další problémy a komplikace. Mnohdy nás tato fáze dovede i k jinému závěru. Ukáže se, že za příčinami se skrývá i další – prvotní příčina. Tu je nutné najít, odlišit a na ni zacílit naše řešení. Naší schopnosti najít skutečné příčiny, anebo prvotní příčinu, brání velmi často několik důvodů. Je to určitá povrchnost a neschopnost se ponořit hlouběji ke skutečnému jádru problému. Je to také konformita – neschopnost se vymanit z určitých obecných konvencí, mýtů a pověr. (A divili byste se, jak často se to děje.) A v neposlední řadě je to obyčejný strach a obavy, že skutečná příčina je v nás, nebo je nepříjemnější, než si sami připustíme. Pak se chytáme těch druhotných příčin, které jsou příjemnější a alibistické. Jenže to zase nevede ke správné poslední části : Řešení problému. Pokud jsme zvládli první dvě fáze skutečně správně, nastupuje fáze poslední. Není o nic jednodušší a snazší, i když jsme první dvě zvládli zodpovědně a dobře. I zde si můžeme pomoci návodnými otázkami , které nás nutí kriticky přemýšlet nad správným řešením. Správné řešení je možné vydedukovat pomoci pěti oblastí, které mi pomohou zvážit a vyvodit správný závěr. Někdy kromě myšlenkové mapy toto vyvození pomocí pěti oblastí děláme i pomocí tabulky, která může pomoci udělat správný závěr. Kombinujeme tedy více metod. To někomu vyhovuje a někomu ne. Je tedy nezbytné vyzkoušet a posoudit různé modely.
Celou analýzu a vyvozování závěrů si můžeme dělat sami, v klidu, v příjemném až intimním rozpoložení. To zejména tehdy, když je analýza zaměřena na nás, naše osobní nebo rodinné problémy. Jindy je nutný a přínosný brainstorming a spolupráce více osob a členů týmu. Nezřídka bývají tyto pracovní porady bouřlivé a emotivní. Zejména, když skutečně postupujete k jádru problému. Výsledkem pak mohou být nejen relativně snadná, ale účinná řešení. Například i prosté „vyčištění vzduchu po bouři“. Pojmenují se problémy, rozpoznají důsledky, vyjasní se postoje, emoce, hodnoty, a tedy i možná řešení. Může jít o poměrně ozdravný proces. Pro firmy i pro jednotlivce.
Závěrem bych rád dodal, že to nemusí být snadný nebo příjemný proces a budete potřebovat, mimo jiné, i odvahu, upřímnost, zodpovědnost a otevřenost k problémům, jejich analýze i k možným řešením. Výsledky mohou být překvapivé i relativně snadné. Nezřídka zjistíte, že si vlastně potvrzujete to, co jste si stejně mysleli, ale není výjimkou, že najdete nová řešení, nové cesty a nové obzory. Konec konců je to jen a jen na vás.
Mgr. Miloslav Hubatka